Tomáš Kočko & Orchestr – Koleda!

---

Původní svátky zimního slunovratu jsou v těsné blízkosti katolických Vánoc. Obě tradice jsou součástí našich dějin a o prolínání těchto dvou tradic je nová deska Tomáše Kočka & Orchestru. Držitel ceny „Anděl“ v kategorii world music za svoje poslední album Poplór se svým Orchestrem tentokrát připravil tematické album a které obsahuje koledy známe, méně známé či autorské, ale vždy z aranžovanné citlivě a s nadhledem.
Album s názvem Koleda, připravoval Tomáš Kočko delší dobu. „ Koledy jsou vždy prubířským kamenem vkusu a muzikantské pokory. Je spousta desek tzv. „Vánočních“ , které jsou prostě k neuvěření…, a to i od schopných či uznávaných muzikantů. A tak to beru jako výzvu. Třeba si na nich vylámu zuby, ale zkusit jsem to chtěl…“ Výsledkem je sbírka jedenácti skladeb, která obsahuje aranže známých moravských lidových koled (Den přeslavný, Teče vodička, atd.) ale i autorské písně Tomáše Kočka (Kračún, Hej, koleda!, atd.) Přestože se i tentokrát v převážné míře opřel Tomáš Kočko o své kmenové spoluhráče ze svého Orchestru, na albu se objevuje velká řada hostů. Mnozí se objevili už na předchozích albech, Poplór (Ctibor Bártek, Pavel Hromádka), Hodovnice (DFS Ostravička), Sadné zrno (CM Valašský Vojvoda) ale někteří natáčeli s Tomášem Kočkem poprvé. „Báječná zkušenost byla s flétnistou Michalem Žáčkem…. Pozváním mužáckého Presúzního sboru z Velkých Pavlovic a kontrabasisty Petra Surého jsem vyvážil převahu Severomoravanů. Takže je to teď taková všemoravská deska.“
Koleda je starý zvyk. Jeho historie sahá až do předkřesťanských dob antického Říma, kde se slavily svátky zimního slunovratu Calendae [kalendé] spojené s maškarami a obchůzkami. Není náhoda, že katolické Vánoce jsou v těsné blízkosti svátků zimního Slunovratu. Obě tradice slaví narození děťátka – božice (malého boha), díky kterému končí na zemi vláda temnoty a začíná nový solární rok – což je důvod k veselí a radosti! Obě tradice se tak prolínají a obě jsou, jak ve své původní podobě, tak ve svém pohansko-křesťanském prolnutí, součástí našich dějin.
Tomáš Kočko nahrál již pět autorských alb, tři roky po CD „Poplór“ vychází nové album Koleda. V období mezi těmito alby, ale Tomáš Kočko rozhodně nezahálel. Podílel se na mnoha projektech, například produkčně zaštítil desku Osamělí doom metalových Silent Stream of Godless Elegy, napsal hudbu pro několik divadelních představení např pro představení Maškaráda pro Švandovo divadlo, podílel se na přeshraničním turistickém projektu Ondrášovo-Ondraszkowo, nahrál dvě „tribunové“ písně O. Janoty atd. Ale to neznamená, že by nové album bylo nějakým způsobem ochuzeno či bráno jako vedlejší projekt. ! „Já jsem Koledě věnoval stejnou péči, ne-li větší, jako jiným albům. Ale je fakt, že nosím v hlavě koncept a písně další desky, která bude barevnější… Ale Koledu beru jako řadovku. Monotematickou řadovku.“

Limitovana edice CD je zabalena v exclusivním trojlistém digipacku s betlémem uvnitř.
Tracklist:
Kračún 5:14
Tak sem sobě 3:48
Byla cesta 5:11
Co nam ty daš 2:11
Den přeslavný 2:40
Ondrašku s Juraškem 2:26
Hej, koleda! 2:43
Co zpíval Josef 4:25
Teče vodička 5:15
Kristus pán se narodil 3:33
Rozjímejte 10:03
Bonus:
Co nám ty dáš 3:56

Celkový čas 51:29

Nahráno ve studiu Indies, v S1 Českého rozhlasu Ostrava, v domácím studiu P. B. Plcha a na koncertě v Loutkovém divadle v Opavě pod dohledem zvukových mistrů Bronislava Šmida, Marka Hoblíka, Pavla Plcha a Radka Odehnala v průběhu února 2007 až července 2009.
Mix a mastering: Bronislav Šmid – studio Indies
Produkce: Tomáš Kočko

Tomáš Kočko BIO:
Písničkář Tomáš Kočko vstoupil do povědomí širší veřejnosti s recitálem, ve kterém uvedl zhudebněnou poesii básníka píšícího v dialektu beskydských horalů – Ladislava Nezdařila . Zpopularizoval a pro mnohé objevil beskydského barda, který své dílo zasvětil rodným horám, jejich obyvatelům, zvykům a slavným hrdinům tohoto kraje. Písně na básnické texty Ladislava Nezdařila tvoří podstatnou část Kočkova repertoáru, který už několik let uvádí v hudebn&iacu te; formaci “Tomáš Kočko & ORCHESTR”.
Druhou významnou částí repertoáru je původní ohlasová tvorba inspirovaná zbojnickou tématikou, zvláště pověstmi a písněmi o Ondrášovi, legendárním hrdinovi beskydských hor. Od přelomového alba Hodovnice jsou součástí repertoáru písně tematicky ukotvené v rodnověří. Repertoár doplňují osobité úpravy tradičních písní Moravy.
Zvuk kapely je akustický, poučený rockem, etnickou hudbou i jazzem. Tomáš Kočko & ORCHESTR vystupovali na mnoha významných festivalech world music, festivalech folkových, folklórních, rockových i festivalech alternativní hudby v ČR i zahraničí (Viljandi Pärimusmuuusika festival, EBU – Europian broadcasting union, Nowa tradycja, Colours of Ostrava, United Islands of Prague, Le village européen des nouvelles musiques traditionnelles, Ethnosfera 2002 … atd.).
V roce 1999 vyšlo debutové CD HORNÍ CHLAPCI (INDIES rec.1999) a toto album bylo časopisem FOLK & Country hodnoceno jako DEBUT ROKU!
Neméně úspěšné bylo i druhé CD Do kamene tesané aneb ONDRÁŠ (Indies rec. 2000), které se stalo inspiračním zdrojem pro pozdější vznik polského divadelního představení Ondraszek – pan Lysej Góry a následně turistického projektu Ondrášovo-Ondraszkovo.
Třetí album pod názvem HODOVNICE (Indies rec. 2001) se setkalo s příznivými ohlasy nejen u nás, ale i v zahraničí.
Neřadové album SADNÉ ZRNO (TKA 2002) pak vyšlo jako příloha čtvrtého vydání básnické sbírky L. Nezdařila Horní chlapci.
Album DO TANCA! bylo Akademií populární hudby nominováno na cenu Anděl 2003.
Aktuální CD POPLÓR (Indies rec. 2006) se v konkurenci alb z celého světa drželo dva měsíce v Top 20 Europian World Music Charts a vyhrálo ocenění Anděl 2006 – Deska roku v kategorii world music.
Kromě koncertní činnosti Tomáš Kočko spolupracuje s Těšínským divadlem (projekty Těšínské niebo a Ondraszek – pan Łysej Góry), s divadlem Radost (Kouzelná píšťalka, O Honzovi a zakleté princezně) a v roli producenta se podílel na vzniku etnometalového alba Relic Dances a Osamělí (spojení metalu a folklóru – Anděl v kategorii Hard & Heavy)) skupiny Silent Stream Of Godless Elegy.

Rozhovor s Tomášem Kočkem:

– Od poslední řadovky „Poplóru“ jsou to tři roky, co vše jsi za tu dobu dělal, protože pokud vím, jsi velmi vytížený člověk?
To už je tak dávno… No, tak povzpomínám…produkčně jsem zaštítil desku Osamělí doom metalových Silent Stream of Godless Elegy, napsal jsem muziku pro představení Švandova divadla Maškaráda, napsal jsem muziku a zrežíroval představení pro děti v divadle Radost – Kutululů z Beskyd dolů aneb Kouzelná píšťalka (teď právě režíruju další – O Honzovi a zakleté princezně, rovněž s mojí muzikou), napsal jsem muziku k pardubickému představení Radúze a Mahuleny (nakonec to ale skrze kuřimskou kauzu neklaplo…) natočil bonusy pro reedici naší vyprodané desky Do kamene tesané aneb ONDRÁŠ, podílel jsem se na přeshraničním turistickém projektu Ondrášovo-Ondraszkowo, v rámci hudebního projektu Malý stvol jsem vedl mladé muzikanty z Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Polska, Slovenska a ČR, Poplór jsme s kapelou představili v Irsku, Estonsku, Maďarsku, Polsku a samozřejmě u nás, kvůli ekologii jsem se dostal do křížku s jedním nejmenovaným politikem, který zařídil neoficiální zákaz našich koncertů v mém rodném městě, a na chalupě jsem oddrenážoval základy a postavil část opěrné zdi… :-). A nedávno jsem vlastně, uprostřed nahrávání CD Koleda, nahrál dvě „tribunové“ písně O. Janoty.

– Takže proto tři roky mezi řadovými alby. Nebo nelze „Koledu“ považovat za řadové album?
Já jsem Koledě věnoval stejnou péči, ne-li větší, jako jiným albům. Ale je fakt, že nosím v hlavě koncept a písně další desky, která bude barevnější… Ale Koledu beru jako řadovku. Monotematickou řadovku.

– Otázka která vytane každému na mysli. Proč právě koledy?
Tuším kam tím míříš a tak odpovím jednoduše: „A proč ne?“

– Tohle téma vždy tak trochu zavání kalkulem….
Taky Tě prudí koledy v obchodňácích od října? 😉 Měl jsem několik důvodů. Ale dva generální. Koledy jsou vždy prubířským kamenem vkusu a muzikantské pokory. Je spousta desek tzv. „Vánočních“ , které jsou prostě k neuvěření…, a to i od schopných či uznávaných muzikantů. A tak to beru jako výzvu. Třeba si na nich vylámu zuby, ale zkusit jsem to chtěl… Tak jako jsem si při nedávné tributové desce O. Janoty vybral píseň Fetišista oděnou do těžce stravitelné aranže v duchu alternativy let sedmdesátých. Ta píseň – to byla výzva. Možná se mi ten tribut nepovedl, ale já za tou písní stojím. Byla to hozená rukavice a to mě bavilo… Mezi lidovými koledami je – hudebně – spousta nádherných kousků. A Koleda jako téma, tak jak ho pojímám na naší nové desce, je báječně kontraverzní. Čekal bys při slově KOLEDA nějakou kontraverzi? A přece. Pohanský svátek, který církev nebyla sto přes všechny zákazy vytlačit, přežil s novým obsahem, nezměněnou formou a ještě do nedávné doby v kostele nepřípustné písně jsou dnes vítanou částí vánočních mší. Proto jsem na CD Koleda promíchal pohanské atributy původní Koledy s pozdějšími křesťanskými a čekám, jak se zrnko Poznání uchytí. Třeba ne. A tohle CD bude jedno z mnoha vánočních, kde jsou hezké koledy a nic víc… A i tak se budu potutelně usmívat s vědomím, že do těch koled je vložena nejen zpráva o narození Krista…

– Album „Koleda“ jako by pokračovalo tam kde Poplór skončil, tím myslím zvuk i aranže písní. Je to cílený nebo spíš samovolný vývoj?
Fakt máš ten pocit? Hmmm… to mě docela těší! Jsem si říkal, jestli Koleda, po Poplóru, nebude takovým, když ne krokem zpět, tak zastavením. A ejhle, zdá se, že je to jinak. V tom případě jsem zvědavý, co na Koledu řeknou fanoušci. Poplór mnozí nezkousli.

– Jaké budou reakce? Co myslíš? Takže asi ztratíš další fanoušky?
No snáď néé…Poplór je docela prosel. Skalní zůstali a Koleda, si myslím, je kontraverzní celkovým pojetím, ne hudbou… I když, vlastně…no, nechám se překvapit. Obávám se, že to co mně připadá naprosto v pořádku a logické a pokorné a libé, může jiné ucho hodnotit úplně jinak. A je to tak vlastně dobře. Hudba je způsob komunikace a nemusíme být všichni naladěni na stejnou notu.

– Na albu máš tentokrát ještě víc hostů než obvykle. Jak jsi vybíral?
Vsadil jsem na jistotu. Ctibor Bártek, hostoval už na Poplóru, je velmi tvárný bubeník, který ctí autora a zároveň přináší nápady, to samé platí o trumpetistovi Pavlovi Hromádkovi, s DFS Ostravička jsem točil už Hodovnici a stejně tak CM Valašský Vojvoda mi hostoval už na Sadném zrnu. Báječná zkušenost byla s flétnistou Michalem Žáčkem. Kdysi v prehistorických časech, ještě na konzervatoři v Ostravě, se mnou hrál v jednom folkovém projektu, mezitím vyrostl v respektovaného jazzového muzikanta a tak jsem si rád poslechl jeho „mluvu hudbou“ v mantinelech mé aranže. Pozváním mužáckého Presúzního sboru z Velkých Pavlovic a kontrabasisty Petra Surého jsem vyvážil převahu Severomoravanů. Takže je to teď taková všemoravská deska.

Budete hrát skladby z „Koledy“ na koncertech? Chystáte něco speciálního?
Na prosincové šňůře písně z Koledy určitě zazní. Na křtu v Ostravě, který bude přenášen Českým rozhlasem zahraje i většina hostů a Brněnský křest bude bohatší o mužáky, Petra Surého a Ctibora Bártka. A myslím, že píseň Kračún se stane součástí našeho běžného repertoáru…

---

---