SOUZNĚNÍ 2014 první a druhý den

Ostatně i sám hlavní protagonista po koncertě zářil. „Dojmy mám úžasné. Atmosféra byla vskutku vánoční. Všechno se povedlo a klapalo,“ rozplýval se po vystoupení ostravský zpěvák.

Koncert začal písní „Amazing Grace“, jejímuž úvodu vévodil uhrančivý Chodúrův hlas, a postupně se přidávali další muzikanti z kapely MACH5. Poté následovala loudavě tajemná a rozverná „Je to dávno pryč“ s jazzovým feelingem.
Vyvážený program bez hluchých míst plul na vícero žánrových rovinách. V listopadu pětadvacetiletý vokalista představil autorské skladby z alba „Manifest“, klasické vánoční písně, černošské spirituály, nebál se zařadit ani songy, které proslavil Frank Sinatra („My Way“), Leonard Cohen („Hallelujah“) nebo pocházejí z dílny slavného skladatele Ennia Morriconeho („Your Love“).

A dokonce podnikl hudební výlet do Walesu 16. století, kde má kořeny vánoční tradicionál „Deck the Hall“. „Bylo to úžasné, nejlepší koncert, který snad ve Václavovicích byl!“ notovali si při odchodu návštěvníci.

Martin Chodúr si nepotrpěl na velká a okázalá gesta, nicméně bylo patrné, že celým svým já je v každé vteřině svého vystoupení. Komunikoval především svým hutným a výrazným hlasem. Což se ukázalo jako optimální volba. Pro všechny. Zasloužený prostor dostávali ve vyhrávkách také členové doprovodné kapely, a to především pianista Vlastimil Šmída a saxofonistka Marcela Božíková. Dále skupinu MACH5 tvoří kontrabasista Marian Friedl, bubeník Patrik Benek a kytarista Jan Kyjovský.

Navíc od druhé třetiny koncertu vstoupil zcela přirozeně do hudebního dění devítičlenný gospelový sbor. A také díky jemu se prezentované písně staly ještě silnějšími a výraznějšími. Platilo to například pro přímočarý černošský spirituál „On My Way“ nebo o písni o přátelství od Simona a Garfunkela „Bridged over the Troubled Waters“.
Nutno ještě zmínit, že v první polovině koncertu zazněl také song „Dům“ s poměrně netradičním textovým nápadem z připravovaného alba.

Atmosféra s přibývajícím časem gradovala. Publikum ovšem svou pozornost a soustředěnost neopouštělo. Jasný důkaz, že koncert přítomné zaujal. Ostatně mnohdy písně neodměňovali „pouze“ potleskem, ale spíše mohutným aplausem. Což hovoří za vše. A ani tedy nepřekvapilo, že se nakonec Martinu Chodúrovi, hudebníkům a vokalistům tleskalo ve stoje a přídavek „Tichá noc“ zpíval sborově zcela zaplněný kostel.

„Tento kostel má v sobě magickou sílu. Je to taková kombinace moderního prostředí, kde je teplo, s klasickým svatým místem, jako je každý kostel,“ pochvaloval si na závěr ještě Martin Chodúr.

Pátek 12. 12. 2014 – kostel sv. Jana a Pavla ve Frýdku-Místku
Festival Souznění opět ukázal svou přidanou hodnotu. A v kostele sv. Jana a Pavla ve Frýdku-Místku nabídl všem příchozím něco navíc. Něco, co předtím nikde jinde nemohli slyšet. Vokální seskupení Societas Incognitorum totiž právě zde premiérově představilo čtyři dosud neprovedené skladby Giovanni Battisty Alouisiho (cca 1600 – 1665).
„Ze zkoušek jsem měl vyzkoušené, že tyto písně fungují a že jsou vděčné i posluchačsky, proto jsme je premiérově zařadili. Na druhou stranu je pravda, že pro obsazení, jaké jsme tu měli, Alouisi zas tolik skladeb nenapsal,“ vysvětlil tenorista a umělecký vedoucí souboru Eduard Tomaštík.
Konkrétně se jednalo o skladby „O dulcis Virgo Virginum“, „Missa Primi toni“, „Cantate Domino“ a „Vocem iucunditatis“.
Ostatně celý koncert hrály prim písně italského umělce, který přinesl na Moravu z Itálie nový hudební styl později nazvaný baroko, Giovanni Battisty Alouisiho a jeho žánrového a dobového souputníka Adama Václava Michny (cca 1600 – 1676).

Ačkoliv to nebyly písně kompozičně složité, šlo po umělecké a pěvecké stránce o náročné skladby. Přitom je pojila určitá duševní čistota a srdceryvnost. Jakoby k posluchači přicházely s otevřenou náručí. Místy se dalo konstatovat, že písně mají až léčivý a povznášející účinek. Skladby sice byly vedeny v poklidném, i když vnitřně procítěném, duchu, nicméně patrná byla i typická italská vášnivost a naléhavost. Platilo to například o zmíněných „Vocem iucunditatis“ nebo „Cantate Domino“, jež svou náladou evokovala rozbouřenou řeku.

Zazněly také dvě instrumentální kompozice. „Fuga suavissima“ od Carla Luythona na varhanní pozitiv Marka Čermáka a především „Bellerofonte Castaldi: Tasteggio Soave“, v níž měl sólo na specifický nástroj zvaný theorba Jan Čižmár.
„Theorba je v zásadě velká loutna a je technicky podobná kytaře. Tento nástroj se používal jako doprovod zpěvu, v kombinaci s varhany, v 17. a 18. století, a to především v Itálii, ale také ve střední Evropě. Specifičnost theorby oproti loutně nebo kytaře je v tom, že má dlouhé struny, přičemž ty basové mohou být dlouhé až dva metry,“ upřesnil Jan Čižmár.

Jak Eduard Tomaštík přiznal, tak pátek 12. prosince byl významný i pro samotné Societas Incognitorum. Totiž právě v tento den přivedli na svět své zbrusu nové CD.

„Požehnávám tomuto hudebnímu nosiči, všem těm, kteří jej nazpívali, také těm, co budou písně poslouchat, a rovněž těm, co to všechno vytvořili,“ uvedl během své řeči děkan místeckého farního kostela Josef Maňák, který v úvodu přítomným doporučil, aby měli svá srdce vnímavá a otevřená. Vždy se to vyplatí. Třeba jako v případě Societas Incognitorum.
Soubor Societas Incognitorum je v odborných kruzích ceněný také díky tomu, že vyhledává a objevuje autory, jejichž život a tvorba souvisí s českým a moravským regionem, a přitom zůstávají širokému publiku takřka utajeni. V případě Giovanni Battisty Alouisiho se bádání jednoznačně vyplatilo.

„Zpívalo se nám fajn,“ shrnul závěrem Eduard Tomaštík.

Societas Incognitorum vystoupili v sestavě: Yvetta Fendrichová – soprán, Kateřina Šujanová – soprán, Ondřej Múčka – alt, Eduard Tomaštík – tenor, Martin Šujan – bas, Marek Čermák – varhany, Jan Čižmár – theorba, František Dvořák – violon (bas).

Záznam koncertu odvysílá Český rozhlas 3 stanice Vltava v úterý 23. prosince 2014 od 20 hodin.

Tento projekt je realizován za podpory Moravskoslezského kraje, Ministerstva zemědělství České republiky, Evropského fondu regionálního rozvoje, statutárního města Frýdek-Místek, městského obvodu Ostrava-Mariánské Hory a Hulváky, obce Kozlovice, obce Václavovice, obce Hukvaldy a všech našich významných partnerů.