Recenze knihy od Katji Kettu Porodní bába, soutěžte o ni!

Je to mimořádné dílo. Porodní bába je tak krutá, tak syrová, tak reálná, že vám bude skákat po těle husí kůže, nepředvídatelné kapitoly, různé dějové i časové linie – to všechno se spojuje společně s věrným popisem všeho, co se děje, co hlavní hrdinové prožívají, do naprosto zdrcujícího koktejlu, po kterém vás bude bolet hlava hrůzou.

CHCETE VYHRÁT TUTO KNIHU? SOUTĚŽTE ZDE!!!

Přiznám se, že až poslední kapitola, závěrečné sdělení a dopis na konci knihy mne trochu zbavil toho obrovského břímě, toho děsu, který jsem jako čtenářka prožívala. Zbyla mi jen hanba za to, že jsem člověk. Že patřím k živočišnému druhu, o kterém je psána tato kniha.

Ukázka:

„Zařvala jsem, že bys měl sebrat rozum do hrsti. Že jsem sama udržovala náš tábor při životě poté, co došly konzervy a všichni sobi Skoltů byli poraženi a ohryzáni do posledního kopyta. Severská kráva je na šlichtu zvyklá a Skolt si s ní taky vystačí, Ukrajinec ne. Jak vyhladovělí skoltští starci s krvavým dásnem mlaskali za ostnatým drátem: „Rivgu, rivgu, hoď nám rybí návnadu. Chljebuška, chljebuška.“

„Ještě den a nalejeme sem cement. V něm pak budou plavat jako labutě ve Wannsee.“

Otočila jsem se. Vyběhla jsem branou ven. Slyšela jsem za sebou křik Jednouchého a štěkot psů. Varovný výstřel. Nic jsem toho nedbala a řítila se přímo do kluzké tundry, utíkala jsem a o nic se nestarala, a jistě bych běžela až do Parkkiny, kdyby mě nechytili. Nohy mě nakonec zradily a s tváří obrácenou vzhůru jsem klesla na kolena a úpěla beznadějí.

Ach bože, na co jsi myslel, když jsi stvořil Johannese Andgelhursta, naříkala jsem, když mě zvedli a odnášeli zpátky do tábora. Tebe, Johannesi, měli hned po narození odnést do močálu a tam ušlapat, protože tolik utrpení tys způsobil ženskému pohlaví. Mně. Mně, jmenovitě mně, která se do tebe zamilovala a mohla s tebou i na chvíli žít, a když jsi mě pak opustil, otevřela se v mé duši propast, do které stále ještě padám. Každé ráno při probuzení prosím Boha, aby ze mne břemeno té lásky sňal. Protože tak to je. Jsi zející díra ve mně, nedokonalá část mého lidství, mé trpké duše a trpkého života.

Když se za mnou zavřela brána, pochopila jsem, že jsem zajatcem ve Zweiglageru 322 Titowka. Ty jsi mi pomoct nechtěl a ani On se nestaral, ani v nejmenším.“

Duši drtivý je příběh ženy zavržené okolím už jen kvůli svému původu, živící se ale jako porodní bába, což jí pravděpodobně udrželo nějakou společenskou úroveň a stupeň úcty. Ale přichází válka a události let 1944 – 1945 jsou v knize popsány strhujícím způsobem. Jeden rok a životy lidí se mění v nejhorší noční můru. Životy žen jsou zhanobeny a poníženy. Prostředí zajateckého tábora je tak živě vylíčeno, že máte neodbytný pocit stálého nebezpečí a naprosté konečnosti a beznadějnosti veškerého žití. Stydíte se za lidskou rasu, jak se chová… jak je schopna se chovat. V tom všem živočišnost a odporné fyzické potřeby, načež vedle nich pokládá autorka i ryze ženskou potřebu ryzí lásky. Ta je následně pošlapávána a vlastně až poslední část knihy, poslední část dopisovaná v roce 2011 je tím, co uleví té roztýrané čtenářské duši.

Co tomu všemu dá nějaký smysl a ukončení.

Román Porodní bába se chystá ke zfilmování a lze říci, že pokud se podaří, bude jistě jedno z nejsilnějších filmových děl současnosti. Díky autorce se máme možnost podívat do kusu lidské historie, která není tolik známá a je často zatlačovaná jako špinavý hadr pod postel, aby nebyl vidět. Katja Kettru dokázala mistrným způsobem román zpracovat. Byl přeložen do téměř dvou desítek jazyků a o jeho jedinečnosti svědčí i fakt, že překladatelé se při příležitosti puštění Porodní báby do světa sjeli v Helsinkách, aby se vůbec nějakým způsobem mohli poprat s tak svérázným dílem. České překladatelce, Jitce Hanušové, se podařilo dílo přeložit tak, že z něj nespustíte oči a v duši vám bude probíhat nekonečný koktejl emocí a obrazů tak živých, až… A právě taková by měla být kniha s podobnou tématikou.

Žádná limonáda, drsná realita.

Katja Kettu (nar. 1978)

Finská spisovatelka a animátorka vystudovala režii animovaných filmů na Akademii umění v Turku a finskou literaturu na univerzitě v Tampere. Nakonec oklikou přes Tallinn a Londýn skončila v Helsinkách, kde vyučuje scenáristiku, natáčí videoklipy a píše knihy. V jejích příbězích se mísí krása s ošklivostí, vznešenost s nízkostí. Osobitý jazyk jejích literárních děl čerpá ze severské vypravěčské tradice okořeněné magickým realismem.

První kniha s názvem Sběratel smutků, rodinná sága o nápravě historické nespravedlnosti, jí vyšla v roce 2005. Následoval román Svářeč (2008) v němž se spojuje osud potopené lodi Estonia s příběhem muže z dálného severu. Za svůj třetí román Porodní bába (2011) získala Katja Kettu významné finské literární ocenění, Runebergovu cenu. Příběh „nemožné lásky v nemožné době“ se stal pravou literární senzací, byl přeložen do osmnácti jazyků a do kin se chystá jeho filmová verze. Zatím poslední kniha Katji Kettu, Sběratel dýmek (2013) je cyklus povídek, postavami volně provázaný s Porodní bábou.

Katja se považuje za komickou smolařku, feministku a člověka. Má ráda ticho a sní o tom, že se bude opět naplno věnovat štěstí svého psa.

Vydalo nakladatelství Argo, www.argo.cz , 2015