Aktualizováno 9.7.2018
Proč vznikají války? Nahlédněte do recenze knihy Poslední naděje Civilizace Benjamina Kurase
Benjamin Kuras: Poslední naděje civilizace
Střízlivý pohled na současnou Evropu. Snad je tato kniha i tak trochu dokumentární okem na to, co se v tuto chvíli děje, snad trochu předvídá dopředu a velice často se ohlíží dozadu. Do historie, do těch mezníků lidských civilizací, národů a lidských společenství či komunit, do chvílí, kdy tato specifická část lidstva přišla o svou svobodu. A často přišla i o samotný život.
Nepochopili jste důvody, proč mezi národy vznikají války? Jak vzniká pocit viny, který se dokáže držet v generacích po dlouhá staletí a zhoubně vyhlodává všechnu národní hrdost? A takovéto prohlédnutí potom není vůbec příjemné. Najednou jsem měla pocit, že se vším co jsem si myslela, v čem jsem žila, je jaksi ámen a stojím tady sama před sebou jaksi otrhaná, nebo už dokonce zpola nahá a… a nějak si nemůžu uvědomit, kdo přesně ze mě oblečení strhal. Tak to je asi ten nej nej pocit, který jsem jako čtenářka měla.
Jako někdo, komu je politika víceméně jedno, až na období placení účetních daní, kdy nějak nevěřím té hrůze kolem sebe, ale kdo občas přemýšlí nad tím, proč se kolem děje to, co děje. Jenže… ono je opravdu asi lepší nevědět. Rozhodně nad touto knihou často přijdete o dech, často vás ovane mrazivost onoho dokumentárního stylu, zkušeností a především citací odborníků k danému tématu. Lidí, jejichž názor vám hlavní zpravodajské kanály nenaservírují. Najednou tu je znovu cenzura, najednou tu je znovu dáno, co si máte myslet, jaký názor máte mít. A to jak ten extrémní, tak ten „hlavní“. Najednou mi dochází, že ona vláda nad světem je neuvěřitelně promyšlená hra… Nebo je to dílo astrologických vlivů planet (což jsem si kdysi také myslela), nebo je to snad dílo čisté logiky a psychologie, evoluce, protože se tady pracuje nejen s opakující se historií a nepoučitelností lidstva, ale také s jednoduchými principy na ovládání lidí? S naším pocitem viny… S naší nevůlí měnit něco, s naší zaměstnaností vlastními existenčními problémy….
Samozřejmě se téma nejvíce dotýká islámu, protože ten je tím, co ohrožuje Evropu na její další existenci.
„Islám má vůli zvítězit, ale nemá prostředky. My máme prostředky, ale nemáme vůli,“ píše islamolog Raymond Ibrahim. „Nezískáme-li vůli dřív než on prostředky, zničí nás.“ Ti z nás, kdo věří v Tvůrce Vesmíru, mohou ještě spoléhat na víru, že Bůh Tvoření nemůže nechat nad celým lidstvem zvítězit něco tak antitvůrčího, jako je islám. Že přece v takovéto krizi musí přijít s nějakým zázrakem.
Jenže se zázraky se to má podobně jako v tomto otřepaném vtipu:
Šíří se záplavy a lidé se balí do automobilů a z města odjíždějí do hor. Kromě jednoho zbožného dědečka, který odmítá odvoz se slovy:
„Já věřím v Pánaboha a on mě utonout nenechá.“
Voda stoupá k prvnímu poschodí a děda sedí v okně. Přijede pro něho člun:
Dědo, nastupte si, voda stoupá.“
„Já věřím v Pánaboha a on mě zachrání.“
Voda stoupá ke střeše a děda sedí u komína. Přiletí pro něho vrtulník:
„Dědo, nastupte, voda stoupá.“
„Já věřím v Pánaboha a on mě utonout nenechá.“
Voda zaplaví dům a děda utone. Přijde do nebe a rovnou zhurta k Pánubohu.:
„Panebože, já v tebe celý život věřím a modlím se a ty mě takhle necháš utonout.“
„Nesváděj to na mě,“ odpovídá Pánbůh. „Auto jsem pro tebe poslal. Člun jsem pro tebe poslal. Vrtulník jsem tebe poslal…“
Možná je načase začít si zase všímat zázraků a přijímat je, když se nám nabízejí. To, že Orbán včas zavřel středoevropské hranice a ustál nadávky eurounijních mocipánů a mocipaniček, byl zázrak. Že se kolem něho semkla Visegrádská čtyřka, byl další zázrak. Zázrak, že proti migračním kvótám EU bude hlasovat celý český parlament, si nikdo ani ve snu nepředstavoval.
Tím ale série zázraků teprve začíná.
Na zázracích není nic příliš nadpřirozeného. Začnou se dít, když člověk začne myslet nemyslitelné, představovat si nepředstavitelné a konat nekonatelné.
Naděje umírá poslední. Nepohřbívejme ji zaživa.“
Rovnou jsem v ukázce zašla na konec samotné knihy, která mě dojala. Ono poté, co máte za sebou těch 200 stran faktů, souvislostí… v tu chvíli opravdu toužíte po rozuzlení, nebo už vám společně s autorem dochází, kudy a jakým způsobem ono jedno jediné možné rozuzlení může přijít. Nepohřbívejme se tedy zaživa. A budete-li tuto knihu cítit jako přínosnou, podívejte se také po dvou předchozích titulech tohoto autora (Soumrak bílého muže, Jak zabít civilizaci – oboje Eminent), které svým způsobem už naznačují to, co se událo, co se stalo, co přišlo na podzim loňského roku v Paříži, a tom celém světle vypadá tato třetí kniha civilizační trilogie, jako děsivé memento. Jako něco, co možná za pár let vezmeme do ruky a pak je otázkou, jestli si oddechneme – že to dobře dopadlo tak, jak autor naznačil… nebo jestli si povzdechneme nad tím, že tehdy jsme ještě měli šanci.
Je to neuvěřitelné, je to neuchopitelné a pro mnohé z nás nedosažitelné, protože kdo z nás má zkušenost s životem v islámské zemi, nebo vůbec v zemi, kde jsou pravidla pro život nastavena naprosto jiným způsobem? Už je to samotné dokáže zcela změnit váš přístup k informacím. K jejich souzení.
Jestli jsem si nad knihou (a vlastně i předchozími dvěma díly Soumrak bílého muže a Jak zabít civilizaci) uvědomila, jakým způsobem třídit a hledat informace. Že to, co autor nabízí, zároveň nepodbízí, ale někde mezi řádky učí čtenáře hledat své informace, soudit dle sebe. Klidně s autorem i nesouhlasit, ale vést s ním dialog. Stejně jako úderným a čtivým způsobem udělal knihu v podstatě dokumentární a z různých úhlů se na problém dívající, stejným způsobem vyžene i vám z hlavy nutnost přijmout mainstreamový názor. Protože věci musíte obejít, podívat se na ně z různých stran, přijmout i jiné názory a přemýšlet o nich.
O autorovi:
Benjamin Kuras (4. 4. 1944) vzděláním Olomoučák (od mateřské školky do konce studia anglistiky), krátce pražský anglický rozhlasový redaktor (1968), od října 1968 Londýňan a český redaktor BBC (od 1969), od roku 1975 britský občan. Autor patnácti anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích.
Od roku 1990 přispívá do českých periodik: Reflex, Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, Euro, MF Dnes, Právo, Xantypa. V nakladatelstvích Eminent, Baronet, Linde, Evropský literárnní klub, Votobia a G+G vydal tyto anglické a české knihy: Czech and Balances, Češi na vlásku, Business je byznys, Anglie je na houby, Nebýt Golema, As Golems Go, Je na Marxu život?, Is There Life on Marx?, Deník viruse aidsu, Pryč s prašivkami, Antonín a František jsou naživu, Glokalismus a demokratura, Sekl se Orwell o dvacet let?, Zákázané ovoce vědění, Tao sexu, Ciao sexu, Mao sexu, Jak přežít padouchy, Žít všemi údy, Tao smíchu, Soumrak bílého muže, Nebýt Golema, Bláhové snění o světě bez padouchů, EpiKuras a Jak zabít civilizaci.
Vydalo nakladatelství Eminent, 2016, www.eminent.cz
Podobné články
Více z této rubriky
Soutěže
