Aktualizováno 9.7.2018
Divadelní hra, performance, drama, literatura či konceptuální umění – nový projekt Hra pozpátku známého českého umělce Jána Mančušky kombinuje prvky hned několika uměleckých oborů. Zároveň seznámí české publikum s aktuálním směřováním tvorby jednoho z našich nejvýznamnějších umělců, jehož dílo je poslední dobou stále více prezentováno na zahraničních přehlídkách současného umění. Česká premiéra Hry pozpátku se odehraje 14. února od 20 hodin v Divadle Archa s reprízami ve dnech 16. a 17. února.
Hra pozpátku je svébytným uměleckým projektem založeným na komplexním konceptuálním spojení divadelních, literárních a výtvarných prvků. Navazuje na starší textové instalace Jána Mančušky, v nichž byl text zároveň objektem i prostředkem práce s prostorem. Později s texty pracoval především v médiích filmu a videa. Hra pozpátku je pokračováním obou uvedených principů. „Místo abych diváky omámil spektakulární podívanou, chci je pobídnout, aby se na představení spolupodíleli. Lákala mě možnost simultánního setkání vyprávěného děje a akce v opačném sledu“.
Představení bylo poprvé s velkým ohlasem uvedeno v Královském dánském divadle v Kodani v rámci Quadrienále současného umění U-TURN. V Praze inscenaci uvádí Divadlo Archa, Galerie Středočeského kraje (GASK) a sdružení Čtyři dny. Podrobné informace k projektu Hra pozpátku, včetně možnosti rezervace vstupenek, na archatheatre.cz.
Koncepce Hry pozpátku pracuje simultánně se dvěma směry děje. Na jedné straně vypravěč umístěný v publiku přednášející příběh a na straně druhé tanečníci na podiu ztvárňující stejný děj, avšak z opačného konce. První polovina děje se odvíjí lineárně až do chvíle, kdy se hlavní hrdina rozhodne vrátit v čase. Dopustil se zásadní chyby v osobním životě a trpí utkvělou představou, že ji musí napravit. Vrací se tedy hlouběji do minulosti na místa děje, která se již v příběhu odehrála, aby se chyby vyvaroval, ale pokaždé selže. „Divák by měl naslouchat příběhu a zároveň sledovat, jak se příběh na pódiu pozpátku realizuje až do absurdních krajností, co vše je v pohybu možné. Nemám tím na mysli nějaké efektní pohybové zpracování, ale spíše krajnosti v rovině konceptuální,“ vysvětluje autor hry Ján Mánčuška.
Nezanedbatelnou roli hraje také výtvarná stránka představení. Jeviště obsahuje pouze minimum rekvizit a scénu určuje především světlo, které definuje prostor. Civilně působící kostýmy v základních barvách s jednoduchým potiskem odkazují k ději.
Ján Mančuška se obklopil dalšími špičkovými umělci – ať už se jedná o tanečníky či choreografa. Pohybové nastudování svěřil zkušené Petře Hauerové, úlohu vypravěče zastane Roman Zach a v pohybovém provedení se představí Miroslav Kochánek, Ondřej Lipovský, Lotte Nouwkens, Veronika Kocianová i zmíněná Petra Hauerová.
Ján Mančuška je jedním z nejčastěji vystavujících českých umělců v zahraničí. Jeho projekty mají povahu kontextuálního výzkumu bezprostřední reality. V jeho tvorbě se prolínají rozličné umělecké obory – literatura, film, konceptuální umění, divadlo, instalace, video a text. Při práci s textem, jej osamostatňuje jako objekt a znak, a zkoumá různé možnosti nelineárního čtení. Intenzivně se také zabývá reflexí filmového a divadelního jazyka. Jeho práce bylo možné vidět například ve Stedelijk Museu Amsterdam, Muzeu moderního umění New York, Kunstahalle Basilej, prestižní pražské galerii tranzitdisplay nebo v Takkelloftet, Královském divadle Kodaň.
Petra Hauerová absolvovala konzervatoř Duncan Centre a stáže v Londýně a Amsterdamu. Vytvořila sérii výtvarně-pohybových děl, jimiž zaujala odborníky Trans Danse Europe. S téměř revolučním dílem Noční můra se stala českou reprezentantkou tohoto mezinárodního projektu. Dalším významným projektem, který také využíval laseru, byla choreografie Turing Machine, která vznikla stejně jako Noční můra ve spolupráci s multimediálními umělci sdruženými ve skupině TOW (např. Vladimír 518). Petra Hauerová spolupracovala s ateliérem „Socha, prostor, instalace, konceptuální tendence“ na pražské AVU a vyučuje v Duncan Centre.
Odkazy:
ctyridny.cz
gask.cz