Janáčkova opera Věc Makropulos opět v Národním divadle!

Jeden z nejůspěšnějších titulů posledních sezón na scéně opery Národního divadla, mistrovnské dílo Leoše Janáčka Věc Makropulos, se vrací v pouhých čtyřech reprízách v této sezóně. Symbolicky se tak děje ve dnech 120.výročí narození Karla Čapka, který je autorem předlohy-stejnojmenného tragikomického dramatu o touze po nesmrtelnosti. V hlavní úloze Emilie Marty – Elíny Makropulos se opět představí výtečná německá sopranistka Gun-Brit Barkmin, jež byla, stejně jako nastudovaní amerického režiséra Christophera Aldena a vynikajícího českého dirigenta Tomáše Hanuse, oceněna nadšenými recenzemi v domácím i zahraničním tisku.
Reprízy opery Věc Makropulos se uskuteční v termínech:
2.2.2010, 12.2.2010 a 18.3.2010, 23.2.2010
Vstupenky jsou v předprodeji v pokladnách Národního divadla a obvyklých předprodejních sítích Ticketpro, Ticketportal a Bohemiaticket.

Hlavní představitelé Věc Makropulos

Gun-Brit Barkmin – Emilia Marty

Rodačka z německého Rostocku studovala zpěv nejprve na tamní konzervatoři u Siegfrieda Eisenbacha, poté v Drážďanech na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber u Prof. Heidi Petzold. Ve studiích pokračovala mistrovskými kurzy u Hartmuta Haenchena, Carla Bergonziho a Elisabethy Schwarzkopf.
Debutovala v roce 1997 na koncertu v drážďanské Semperoper v Mahlerově 4. symfonii pod taktovkou J. P. Weigeleho za doprovodu Staatskapelle Dresden. Na operním jevišti poprvé vystoupila jako Donna Anna v Donu Giovannim v St. Pöltenu. O rok později vystoupila v této roli ve Stadttheater Görlitz, a také jako Hraběnka v Mozartově Figarově svatbě na Schlossfestspiele ve Wernigerode.
Od sezony 1998/1999 byla angažována ve Stadttheater Freiberg, kde k jejím rolím patřila Marie (Lortzing: Hans Sachs), Antonia (Offenbach: Hoffmannovy povídky), Alice (Fall: Die Dollarprinzessin), Maria (Nessler: Der Trompeter von Säkkingen), Carlotta (Millöcker: Gasparone), Pamina (Mozart: Kouzelná flétna) a Giunone v Cavalliho opeře La Calisto. Podílela se také na koncertních provedeních Griegova Peera Gynta a Gershwinova Porgy and Bess.
V roce 2000 debutovala v Komische Oper Berlin jako Mimi v Pucciniho Bohémě v inscenaci Harryho Kupfera a v témže roce se stala členkou souboru. V režii H. Kupfera vytvořila také další role: 5. služka ve Straussově Elektře, Amelia v Reimannově Domě Bernardy Alby (také na Festivalu de Perelada ve Španělsku). Za roli Vychovatelky v Brittenově Utahování šroubu získala ocenění Daphne-Preis, udělované Berlínskou divadelní obcí.
V Opéra de Lyon zpívala part Anny ve vysoce hodnocené inscenaci Françoise Girarda Weillovy opery Sedm smrtelných hříchů, se kterou se zúčastnila také Edinburgh International Festival. Vychovatelku (Utahování šroubu) ztvárnila také v inscenaci Lucy Ronconiho a dirigenta Bruna Bartolettiho v Teatro Regio di Parma, Mimi (La Bohéme) v Seattle Opera House a Káťu Kabanovou v Staatstheater Braunschweig.
Jako koncertní pěvkyně vystoupila se Šostakovičovými Sedmi romancemi na Alexandra Bloka s SWR Kammerorchester ve Freiburgu a Baden-Badenu. Toto dílo představila také s Zürcher Klaviertrio na R(h)ein-Vokal-Festival a nahrála pro firmu Claves.

Gianluca Zampieri – Albert Gregor

Tenorista Gianluca Zampieri se narodil v Benátkách. V roce 1992 vyhrál ve svém oboru mezinárodní pěveckou soutěž Mattii Battistiniho v italském městě Rieti. Jako sólista následně hostoval v mnoha italských operních domech – v Bologni, Benátkách, Janově, Římě, Palermu, Katánii – a v dalších zemích, mj. v Maďarsku, Německu, České republice a na Slovensku.
Na svém repertoáru má např. titulní roli Guntrama ve stejnojmenné opeře Richarda Strausse, kterou zpíval v Teatro Bellini v Katánii, Wagnerova Siegfrieda v Soumraku bohů a Tristana, které zpíval na hudebním festivalu v tyrolském Erlu pod taktovkou Gustava Kuhna (2007), Verdiho Otella, ve kterém se představil v Badisches Staatstheater v Karlsruhe; k jeho dalším rolím patří z českého repertoáru Dvořákův Princ v Rusalce, Janáčkův Laca v Její pastorkyni a Martinů Manolios v Řeckých pašijích – všechny tři role provedl s velkým úspěchem na scéně Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Za roli Laci získal cenu za nejlepší mužský pěvecký výkon v rámci Festivalu Opera 2005. Dalším oceněním, které získal na české operní scéně, je Cena Thálie 2008 za titulní roli Cyrana z Bergeracu v opeře Franca Alfana, kterou nastudoval pro ostravské divadlo. V této roli se představil také v Karlsruhe. Na podzim 2007 debutoval jako Bacchus ve Straussově Ariadně na Naxu ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a v rámci pohostinského představení vystoupil v této roli také na scéně pražského Národního divadla (2008).

Jan Markvart – Solicitátor Vítek

Je absolventem Vysokého učení technického v Brně, ovšem zpěvu se věnoval od dětství. Na profesionální dráhu jej připravil V. Babák, dále se umělecky rozvíjel pod vedením Jana Hlavsy. V roce 1983 vystoupil poprvé v Olomouci v roli Jeníka (Smetana: Prodaná nevěsta), o rok později se stal členem operního sboru v brněnské opeře. Byl to opět Jeník, který mu zde přinesl v krátké době výrazné úspěchy a umožnil vystoupení v dalších stěžejních rolích českého i světového repertoáru.

Alžběta Poláčková – Kristina

Zpěv vystudovala na pražské Hudební akademii múzických umění ve třídě prof. René Tučka. S velkým úspěchem se zůčastnila několika mezinárodních pěveckých soutěží. Mj. získala 1.cenu a cenu Emy Destinnové v Londýně na soutěži Anglo-Czechoslovac Trust a cenu Národního divadla v soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2002). Touto cenou jí bylo nabídnuto hostování v Národním divadle, kde nastudovala roli Zerliny (Mozart: Don Giovanni). Od roku 2003 zde získala stálé angažmá.
V Národním divadle dále zpívá Mozartovu Paminu (Kouzelná flétna), Barbarinu (Figarova svatba) a Zerlinu, Komornou (Dvořák: Čert a Káča), Hostinskou (Smetana: Tajemství) a v sezoně 2008/2009 debutuje v roli Kristiny (Janáček: Věc Makropulos) a Druhé žínky (Dvořák: Rusalka). V divadle Inspirace nastudovala Silvii v Mascagniho opeře Zanetto a roli Dívky v opeře Marka Ivanoviće Dívka a smrt.

Martin Bárta – Jaroslav Prus

Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové vystudoval zpěv na pardubické konzervatoři u prof. Svatavy Šubrtové (1990). Po několikaletém pedagogickém působení v oblasti vokální teorie i praxe se v roce 1995 stal sólistou liberecké opery. Vedle operních rolí – např. Giorgio Germont (Verdi: La traviata), Enrico (Donizetti: Lucie z Lammermooru), Ottokar (Weber: Čarostřelec), Jeleckij (Čajkovskij: Piková dáma), Sharpless (Puccini: Madame Butterfly) – rozšířil svůj rejstřík i o operetu a muzikál (Freddy v Loeweho My Fair Lady).
V roce 1997 přijal angažmá ve Státní opeře Praha, kde se uvedl jako Hlasatel ve Wagnerově Lohengrinovi.

Tomáš Kořínek – Janek

Zpěv absolvoval na brněnské konzervatoři a Janáčkově akademii múzických umění. Již při svých studiích působil jako stálý host opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde je od roku 2004 ve stálém angažmá. Je držitelem ocenění ze soutěží doma i v zahraničí a již v roce 2004 se objevil v širší nominaci na cenu Thálie za ztvárnění role Pedrilla v Divadle J. K. Tyla v Mozartově Únosu ze serailu.
V uplynulé divadelní sezoně nastudoval kromě rolí v domovském divadle s velkým úspěchem především Dona Ottavia (Mozart: Don Giovanni) a Hraběte Almavivu (Rossini: Lazebník sevillský) v Národním divadle Brno, kde hostuje také jako Tamino (Mozart: Kouzelná flétna).

Gustáv Beláček – Dr. Kolenatý

Zpěv studoval na Konzervatoři a Vysoké škole múzických umění v Bratislavě u Evy Blahové. Vzdělání si rozšířil u Ileany Cotrubas, Carla Bergonziho v Sieně, Helmutha Rillinga a Wolfganga Schöneho na Mezinárodní Bachově akademii ve Stuttgartu. Zúčastnil se mezinárodních interpretačních kurzů v Piešťanech. Je laureátem domácích a zahraničních soutěží (soutěž A. Dvořáka v Karlových Varech, Mezinárodní operní soutěž v Sieně, soutěž M. Schneidera-Trnavského, soutěž L. Pavarottiho). Je držitelem Ceny německého časopisu Opernwelt za rok 1993 v rámci Pěvecké soutěže Belvedere.
V roce 1992 debutoval jako Leporello (Mozart: Don Giovanni) v Komorní opeře v Praze. Dále účinkoval v mnoha evropských operních domech jako např. Grand Théâtre v Ženevě, Théâtre de la Monnaie v Bruselu a Théâtre du Rhin v Strasbourghu, Opera v Nagoyi, Belo Horizonte v Brazílii, Kammeroper ve Vídni a Teatro Massimo Palermo.

Bohuslav Maršík – Strojník

bsolvoval pražskou konzervatoř u profesorů Jana Berlíka a Teodora Šrubaře. Po absolutoriu nastoupil do angažmá do operního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde za svého osmiletého působení vytvořil pod vedením dirigenta Rudolfa Vašaty na sedmdesát rolí v širokém rozpětí od partů basbarytonových až po basso profondo.
Sólistou opery Národního divadla je od roku 1974. V krátké době zde nastudoval řadu významných úloh českého i světového operního repertoáru, jakými jsou např. Mozartův a Rossiniho Don Bartolo.

Lenka Šmídová – Poklízečka

Absolvovala pražskou konzervatoř u prof. Heleny Tattermuschové a Akademii múzických umění u prof. René Tučka. Studium dále prohlubovala ročním pobytem v Itálii v Osimu.
Sólistkou opery Národního divadla je od roku 1990, kde se poprvé představila v roli Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi.

Jan Ježek – Hauk-Šendorf

Stálý host opery Národního divadla. Začínal jako zpěvák populární hudby, později vystudoval hudebně-dramatické oddělení Pražské konzervatoře. Ještě jako student nastoupil do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde nastudoval řadu stěžejních rolí v operetách, muzikálech i hudebních komediích. Po téměř desetileté umělecké práci přijal angažmá v Hudebním divadle Karlín, kde se stal brzy jedním z nejobsazovanějších členů souboru.

Stanislava Jirků – Komorná

Mezzosopranistka Stanislava Jirků absolvovala v roce 1998 zpěv na konzervatoři v Teplicích pod vedením prof. Jitky Slavíčkové. Téhož roku začala studovat na Hudební fakultě AMU v Praze ve třídě sólisty ND Ivana Kusnjera. V roce 1999 se zúčastnila mezinárodních interpretačních kursů v Piešťanech u Gabriely Beňačkové a Petera Mikuláše.

Tomáš Hanus – Dirigent

Dirigování vystudoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě Jiřího Bělohlávka. V roce 1999 se stal vítězem Mezinárodní dirigentské soutěže v polských Katowicích. Od sezony 2007/2008 působí jako šéf opery Národního divadla Brno.
Jako asistent dirigenta Jiřího Bělohlávka spolupracoval na Janáčkově Kátě Kabanové ve Finské národní opeře (2003) a na Smetanově Čertově stěně v Národním divadle v Praze (2001). Znovuuvedení obou inscenací pak sám také dirigoval. V sezoně 2006/2007 úspěšně debutoval v Opéra National de Paris (Bastille), kde hudebně nastudoval inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos. V sezoně 2008/2009 bude tuto operu v Paříži opět dirigovat.

Christopher Alden – Režie

Narodil se v New Yorku. V posledních 30 letech patří k nejvyhledávanějším operním režisérům takřka na celém světě. Svou profesionální kariéru začal spoluprací na rockovém muzikálu Dva šlechtici veronští pro New York Shakespeare Festival. Zkušenosti s operní režií čerpal jako asistent režiséra Jean-Pierra Ponnelleho v Houstonu, Paříži a v Salcburku. Jako samostatný režisér upoutal pozornost inscenacemi pro Long Beach Opera v Kalifornii. V roce 1982 zde nastudoval Brittenovu operu Smrt v Benátkách a poté následovaly režie Rossiniho Lazebníka sevillského a Turka v Itálii, Čajkovského Evžena Oněgina, Mozartova Únosu ze serailu, Straussovy Ariadny na Naxu, Verdiho Dona Carlose, Brittenova Zneuctění Lukrécie a další. Ve Spojených státech spolupracoval s mnoha operními scénami, mezi které patří mj. Dallas Opera, Houston Grand Opera, Washington Opera, Chicago Lyric Opera a San Francisco Opera. V roce 1979 se představil v New York City Opera s Rossiniho Hrabětem Ory; pak následovala režie Italky v Alžíru. Na evropském kontinentě debutoval v roce 1980 Mozartovým Donem Giovannim pro Stadttheater Basel ve Švýcarsku. Dále se představil Pucciniho Turandot, kterou inscenoval roku 1994 ve Welsh National Opera v Cardiffu a dále ve Scottish Opera v Glasgow a v londýnské English National Opera. Zde také v roce 2006 režíroval Janáčkovu Věc Makropulos, která vznikla v koprodukci s Národním divadlem v Praze.

Nejnovější