Hudba čínských císařů na zámku v Kuníně

Jde o skladby jezuitského mnicha Teodorica Pedriniho pro čínského císaře Qianlonga, který nade vše miloval cembalo, a proto si tohoto Corelliho žáka ponechal na svém dvoře až do jeho smrti. Program koncertu představí rovněž evropskou hudbu na dvoře čínských císařů a je pokusem o rekonstrukci podoby koncertu, který mohl zaznít v paláci čínského císaře Qianlonga.

Duo Scirocco, které tvoří francouzský cembalista Raphael Colignon a belgická flétnistka Nathalie Houtmanová, svůj vlastní objev interpretuje, natočili jej na CD pro edici ORF Alte Musik, uvedli jej v legendární Carnegie Hall v New-Yorku a nyní jej během svého světového turné uvedou na zámku v Kuníně. Také do Kunína je doprovází filmový štáb, který zachycuje jejich světové turné.

Krátký dokumentární film z hudebního putování světem můžete sledovat po celý den rovněž na zámku v Kuníně.

Koncert

Neděle 24. srpna v 17.00 hodin

Cesta světem hudby. Tak by se dalo nazvat roční putování Nathalie Houtman a Raphaela Collignona, kteří procestovali východní Evropu, Rusko, Asii, Afriku a Latinskou Ameriku. Uskutečnili celou řadu koncertů na prestižních festivalech i v zapomenutých vesnicích, pořídili spoustu dokumentačních nahrávek a zažili množství zajímavých setkání s hudebníky z těchto vzdálených koutů světa.

Koncert je součástí projektu Čínský rok Victora Bauera, který se koná pod záštitu Velvyslanectví Čínské lidové republiky v Praze. Návštěvníci koncertu mohou o přestávce současně slédnout výstavu čínského lidového umění “Barevný svět” v pokojích majitele zámku Dr. Victora Bauera.

Duo Sirocco

Nathalie Houtman (Belgie), zobcová flétna, příčná čínská flétna (Xiao)

Raphaël Collignon (Francie), cembalo

Evropská hudba na dvoře císaře QIANLONG

Program je pokusem o rekonstrukci podoby koncertu, který mohl zaznít v paláci čínského císaře Qianlong. Císař Qianlong (Čchien-lung) (1711-1799) vládl v letech 1735-1796. Vládu ukončil abdikací ve prospěch svého syna Ťia-čchinga, jejímž důvodem byla úcta k předkům – nechtěl vládnout déle, než jeho děd císař Kangxi. I přes svou rezignaci si však udržel skutečnou moc až do své smrti v únoru 1799.

Dvoru byla tehdy představena směsice reprezentativních evropských hudebních děl, mj. Blavet, Corelli či Rameau. Hudbu císaři nabídli členové jezuitské misie v Číně a některé skladby napsali i sami misionáři Pedrini a Amiot, kteří byli u čínského dvora v 18. století.

Historie evropských nástrojů v Číně začíná v roce 1598 s prvními pokusy jezuity Mattea Ricciho nabídnout císaři manicordio (klavichord). To způsobilo u dvora senzaci a od té doby až do roku 1793 máme zprávy o přítomnosti cembala téměř v každé císařově komnatě; císařský palác byl místem jedinečných kulturních výměn mezi čínskými a evropskými hudebníky. Klávesové nástroje sloužily vedle hudby zároveň také jako doklad technické a matematické vyspěosti evropské kultury a jako vítaný dar obchodníků a diplomatů.

Italský hudebník, misionář a kněz Teodorico Pedrini (1671-1746) byl na žádost čínského císaře, který vyjádřil přání mít u dvora ve svých službách evropského umělce, vyslán papežem do Pekingu v roce 1701. Na místo dorazil v roce 1711, po neuvěřitelně dlouhé cestě (9 let!) přes jižní Ameriku a Filipíny, a převzal funkci ředitele hudby místní jezuitské misie od Tomáse Pereiry. Pedrini si zakrátko získal respekt císaře Kangxi díky svému umění hry na mnoho nástrojů.

12 sonát pro housle a bas, jeho Opus 3, jsou jedinými dochovanými původními skladbami hudebníka, který žil v Číně v této době. Pravděpodobě je napsal v Pekingu během svého dlouhého pobytu; tato díla byla s největší pravděpodobností prováděna jinými misionáři nebo je daroval císaři. Přestože je zřetelně rozpoznatelný vliv Corelliho op.5, zůstává Pedriniho sbírka pozoruhodně osobitým dílem.

Joseph-Marie Amiot (1718-1793) přibyl do Pekingu v roce 1751 a žil zde až do své srmti. Zajímal se o čínskou kulturu a především o čínskou hudbu. Z dochovaného množství jeho spisů o čínské hudbě je zřejmé, že se Amiot stal nejdůležitějším evropským pramenem o hudební kultuře Číny. Jeho spisy o hudbě: “Mémoire sur la musique des chinois tant anciens que modernes”, “Divertissements Chinois ou concerts de musique Chinoise” a “De la musique moderne des chinois” byly v Evropě 18. a 19. století hlavními prameny k pochopení čínské hudby. Ve svých “Mémoire…” (Paris 1779) se Amiot zmiňuje, že jako nejrafinovanější příklady evropské hudby byly čínským expertům hrány skladby Rameaua a “mélodique et brilliant flûte airs” od Blaveta.