Aktualizováno 26.1.2021
S tradičním zpožděním se začali po 21.hodině rozehrávat Dave Weckl a jeho band. Zpočátku pomaleji se rozehrávající “jazzmani” si získávali pohupující publikum na svou stranu. Lidé stojící “hlava na hlavě”, na stolech, prostě kde se dalo, mohli vidět nádhernou, dokonalou symbiózu čtyř hudebníků. Nejvíce se tajil dech, když předváděl své umění světoznámý hudebník Dave Weckl, který nenechal nikoho na pochybách, že je jedním z nejlepších bubeníků současnosti. Avšak také při saxofonových sólech se v nejlepším světle ukázal saxofonista Gary Meek, který má snad nafukovací plíce. Jeho prsty kmitaly po saxofonu s neuvěřitelně něžnou rychlostí. V “pozadí” byly slyšet tóny basy Toma Kennedyho. Nebyl by to jazz, kdyby zde nebyly slyšet klávesové akordy Steva Weingarta.
Jakmile skončila první půle koncertu, lidé se s blaženým úsměvem rozcházeli k barům. S nedočkavostí pak čekali, až skončí přestávka. V nekuřáckém prostředí, na přání Davea Weckla, se dočkali chvíli před 23.hodinou. Hra dostala spád, lidé se dostali do transu, pohupovali se na místě do rytmu, kapela se ponořila do hraní. Nevšední zážitek. Přejme si více takovýchto koncertů a možná se jich dočkáme, protože takto kvalitní hudby není mnoho.