Nemám žádné jméno: autobiografie ženy vězněné v Terezíně

Krátce před patnáctými narozeninami byla budoucí česká básnířka a spisovatelka Dagmar Hilarová transportována do terezínského ghetta. Strávila zde více než dva roky a po celou dobu si psala deník. V jejích zápiscích je zaznamenáno vše o životě v koncentračním táboře. Z pohledu mladého člověka, který by měl být plný ideálů, je líčení o to realističtější. První velká láska, přátelství, utrpení, bezvýchodnost situace. To vše je popsáno v terezínském deníku, který vychází v českém jazyce pod názvem Nemám žádné jméno, jak si to jeho pravá autorka vždy přála.

VYHRAJ TUTO KNIHU NA FANTOMU!!!

Po návratu z koncentračního tábora chtěla Dagmar Hilarová zajistit vydání svého deníku. Rukopis svěřila s důvěrou a také částečně vzhledem k neznalosti jazyka nizozemské spisovatelce Miep Diekmannové. Ta se zachovala neseriózním způsobem, deník vydala v nizozemštině a knihu označila za své dílo. Boj české autorky s nizozemskou stranou nebyl úspěšný. Originál rukopisu a nezvratné důkazy o autorství zanechala ve své poslední vůli svému synovi, který vydáním knihy plní poslední přání své matky. Za autorství Dagmar Hilarové se postavil také Jiří Pavel (bratr spisovatele Oty Pavla), který je jednou z hlavních postav příběhu a terezínskou láskou autorky.

Kniha Nemám žádné jméno, vydaná pod jménem Miep Diekmannové, získala již tři významná literární ocenění: Zlatý klíč (1981), Premio d´Oro (1982) a cenu Janusze Korczaka IBBY (1983).

Titulu Nemám žádné jméno byla již věnována nemalá pozornost médií. Český rozhlas 2 se otázce autorství věnoval po dva roky. Dokument, který za tu dobu vznikl, bude odvysílán 11. března od 22 hodin. Snaží se objasnit, kdo je pravou autorkou textu, a doložit to důkazy a výpověďmi.